Jdi na obsah Jdi na menu
 

Pozor na prohlášení, neboť vesmír vás okamžitě vyzkouší

Související obrázek

Když se lidé v dospělosti podruhé vylíhnou, přichází jejich nádherné období. Se zaváděním jednoduchých vesmírných pravidel do života začnou kouzlit. Změny přicházejí rychle a jsou okamžitě viditelné. Vždyť boded by ne, člověku, který se válel v blátě, stačí v prvním kroku vejít do jezera a hned to bude alespoň na pohled o poznání lépe. Ale stále to bude málo na to, aby se o něm dalo prohlásit, že je čistý.

Prvotní síla někdy lidi oklame, že nyní už vše půjde jako po másle. Odpustili si, přijali se, vztahy se začaly zlepšovat, přišel nový partner, daří se materiální, stačí opravdu být pozitivní, vytvářet si v hlavě hezčí budoucnost, ale radost žít. Zapomněli však, že se sem přišli učit. Duše je ráda, že si ji konečně někdo všiml, že pan otevřel oči a začal skutečně žít, ale nesmíte zapomenout, že právě teď jsme se dostali k našim úkolům, takže zkoušky a vyzvání na sebe nedají dlouho čekat.

 

Podle principu, že když něco v sobě prožijeme z obou stran, pochopíme příčiny dané věci, přijmeme její následky, poděkujeme za ni, tak by se nám už neměla zopakovat. Bude stále přítomna, jen my už ji nebudeme vnímat, protože nám už nebude ubírat energii. A když v nás něco nevyvolává negativní emoci, plyne to mimo nás. Máme to vyřešené.

Lidé zvyknou vyslovovat rychlé závěry, že "tohle už mám vyřešené, toto mě už nezraní, pohodička". Vychloubá se, jací jsme v něčem čistí, opravení, neomylní. Vesmír si okamžitě dělá poznámku do svého bolestbloku a obratem nám hodí k nohám petardu s potřebným ověřovacím obsahem. Vyzkouší nás raz dva a najednou čelíme něčemu, o čem bychom ještě včera odpřisáhli, že nám se to nemůže stát.

převzato z knihy slabikáře

Jedna moje čtenářka mi psala, jak už od mládí pohrdala všemi ženami, které šly na interrupci."Byla to věc, kterou jsem všem vyčítala, nevěděla jsem ji ženám odpustit a pohrdala jsem nimi. Vždy jsem prohlašovala, že něco takového bych já nikdy neudělala. Dokud neměl vesmír mých řečí dost a nedostala jsem se do situace, kdy jsem to, za co jsem všechny odsuzovala, udělala i já ... protože jiné východisko nebylo. Pro mě neskutečně těžké rozhodnutí. "Stejně, jako i velmi kvalitní hudební nástroj získá tón pouze hrou, tak naše duše rostou přes sůl v očích.

Jednou mi zazvonil telefon. Na druhé straně se ozvala bývalá frajerka. Byla celá zkormoucený, prý akorát rozbila firemní auto. Pod pojmem "rozbila" myslela odřeného nárazník a jeden blatník. Zeptal jsem se, jestli se jí něco stalo. Prý ne, že jí se nestalo nic. Tak jsem jí odpověděl, ať vyjde z auta, projde se a užije si pocit, jaké je to kráčet po zdravých nohách, protože mnoho lidí něco takového už zažít nemůže a ta druhá, větší skupina, to bere jako automatickou věc, za kterou prý nemusí děkovat. Ať si to vychutná a poděkuje za to svým andělům, Bohu (pokud má nějakého nového) a ať poděkuje i plyšáka Garfildovi, jehož má jako ochranného maskota na zadním skle, protože možná pokud by jeho nebylo, zhroutí se s celým autem do propasti.

- Šéfka mě zabije, - byla její další obava. Upozornil jsem ji, ať něco takového už nikdy nevyslovuje, protože jednou ji ta šéfka skutečně zabije a sama se pak bude divit, co to udělala, že se to nikdy nemělo stát a je v tom nevinně. Pokračoval jsem běžnými střízlivými myšlenkami, že pracuje pro bohatou farmaceutickou firmu, auto je pojištěno, nepila, auto pouze trošku odřela, že je to záležitost běžné opravy, kterou zaplatí pojišťovna.

Nezapomněl jsem jí naznačit, ať se snaží vydedukovat, co jí má tato situace napovědět . Zda je to varování duše: má si dát v následujících dnech větší pozor, protože pokud nebude ve svých rozhodnutích pozorná, může přijít havárie? Pohádá se s manželem, má se připravit na verbální karambol? Nebo je to následek karmy: v minulém životě vlastnila drožkovú autodopravu, kde nějaký její zaměstnanec rozbil kočár. No ona to nezvládla, vyhodila ho a ještě na něj i řvala, prý "jí by se to nikdy nestalo." Tak se jí to nyní stalo pro jistotu z té druhé strany. Dostala příležitost prožít si to z pozice "viníka" a pokud to duševně zvládne, bude mít tuto věc již nadobro v sobě prožitou a uzavřenou. Proto se to stalo? Nebo je to jen běžný následek její rozhodnutí, neboť chtěla zatelefonovat kamarádce a při otáčení volantem mysl soustředila na otázku "kde mám mobil?" Místo toho, aby se zcela věnovala řízení motorových vozidel, takže časová nit logicky přinesla vykřičník: "Dávej pozor! Nedělej dvě věci najednou! Toto je prvotní výstraha, neboť zítra můžeš havarovat a skončíš o berlích! "

Poradil jsem jí, ať okamžitě zavolá šéfce a vyjde s celou pravdou ven, protože jak ji znám, tak se tím bude zbytečně dlouho potají týrat. Šéfka zafrfle, však z povinnosti musí, Matrix káže. Ale všechno dobře dopadne. Musí myslet pozitivně. Pak jsem jí dal zopakovat předposlední větu. Zopakovala: " Všechno dobře dopadne. "

A vše také dobře dopadlo, vždyť dohromady se nic nestalo, jen se nechala v rozpacích unést strachy, které když jim poskytnete prostor a čas, dokáží nabrat obludné rozměry. Pokud v sobě nemáte vystavěný osobní hromosvod pro krizové situace, ve kterých se dostanete rychle do nejistoty či rozpaků, zavolejte známému, který vás uklidní a podívá se na daný problém z jiného, ​​střízlivého úhlu pohledu.

Složil jsem hovor s dobrým pocitem, že jsem trochu pomohl.

V duchu jsem hrdě zdůraznil sumář, že musím mít takové životní "banality" už dávno vyřešené, proto mi už naštěstí neberou energii a nevyvádějí mě z míry. Kujóne vesmír má uši všude, samozřejmě, že mi poslal do cesty kontrolní zkoušku. A to hned druhý den ...

Řídil jsem zpožděný na jedno utkání. Spěchal jsem se, při couvání jsem nešetřil plynový pedál, ne právě nejměkčí jsem zacouval do značky. Když se to stalo, zamrzelo mě, jaký jsem břídil, naplnila mě negativní energie, že jsem si vyrobil škodu. A pak jsem to pochopil: " Pavlík můj, včera ses vychloubal, že takové věci přece nestojí za únik lidské energie, je třeba je brát přece s nadhledem! "Ne, nevyšel jsem z auta, zůstal jsem klidně sedět. Usmál jsem se, vnitřní dialog pokračoval ve výchovném sebeironického tónu: "Tak, Palko, vyjdi nyní z auta a podívej se, co si dodělal. Usměj se na rozbitý blatník, pohlaď ho, že to, nic není, jen taková taľafatka ', přes kterou si přece nedáš odebrat harmonii. Nestojí to přece ani za řeč, tak jdi. Včera si byl přechytralý, křičel do nebe, prý levou zadní, vyřešeny. "

Vyšel jsem z auta a jako největší blázen světa té sekundy jsem se usmál na prasklý bakelit. Zvedl jsem zrak k oblakům a zatáhl jsem dědečka za vous. "Jsi ty ale prevít. Ale kouzelně moudrý prevít. Každým činem mi připomínáš, jak krásné to máš vymyšlené. Dokonale, uznávám. Miluji tě, víš to? A děkuji ti, že na mě nezapomene. "

-

Článek je výňatek z knihy: Slabikář štěstí

 
 

Poslední fotografie



Statistiky

Online: 5
Celkem: 314654
Měsíc: 9360
Den: 199